Únor 2008

Moje vlastní číslo

18. února 2008 v 0:00 | Niki |  Zábavná vložka
Ehm... Mnooo, tak jsem se zapojila do číslo mánie a vlastním své vlastní číslo! XDDD
http://millionnumbers.com/number/2120/

Poznej...

8. února 2008 v 0:08 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Už to tu bylo zase... Ta deprimující chvilka, kdy nesnáším všechno a všechny. Hraje mi tu šílená hudba a asi nebýt toho, že je z mého milovaného anime, rychle bych ji vypla a sluchem o ni ani nezavadila.
"Ach jo. Proč? Proč zase já? Vždyť už mělo být vše v pohodě!" opakovala jsem si stále dokolečka a snažila se dělat něco kreativního... Nic naplat-chtěla jsem toho hodně a vždy jsem se dokázala chytat pouze za oháňku svých snů...

"Už jsi tu zase?" zeptal se mě povědomí hlas. " to tam nemáš nikoho, na koho by sis mohla vylít ty svý rádoby srdceryvný žvásty? Měla bys radši se sebou něco dělat, ty míco!" posmíval se mi tmavě flekatý vlk. " A nebo si kup psa..." dodal.
"Ale no ták, maolo! To jsi psychická podpora?!" zaskuhrala jse zničeně.
"Copak jsem to někdy tvrdil?!" vyjevil se zděšeně.
"Vlastně ani ne.. zase to byla jen má vytoužená představa... iluze."
"Jsi nudná a žalostná... Seber se! Když se*ou oni na tebe, tak je minimálně ignoruj!" zavrčel rozjíceně.
"Tobě se to lehce řekne, nejsi taková vystrašená máčka jako já!"
"No, to naštěstí nejsem." zahuhlal si rádoby pro sebe.
" Tohle je poslední místo, kde mohu hledat vřelé přijetí...Bohužel tu jsi ty..." s povzdechem jsem zakonstatovala.
"Ále, nechtěj mi vykládat, že tam nemáš přátele!"
" Poslední dobou to tak vidím. A to jsem si myslela, že už to bude snesitelnější, ale jsem lepším terčem než kdy dřív... Ne, já už tam nemám přátele!"
"A co chceš dětal? Zůstat schovaná tady?"
"Ne, půjdu a ukáži jim, že by měli litovat toho, že nejsou mými přáteli!"
"neni to trochu sobecké a... řekněme nesplnitelné?"
"Už mi bylo vytčeno, že jsem sobecká mál, tak si to vynahradím, ne?" rozesmála jsem se." A... proč to aspoň nezkusit?"
Vlk mi úsměv opětoval. "A víš co? Někam tě vezmu... Musím ti něco ukázat." odcházel do lesa.
"Dobrá tedy." šla jsem za ním až na vrchol kopce. "Ale sem mě už bral master." upozornila jsem ho.
"Ne, sem tě nebral. Tohle je jiné universum-jsme uvnitře tebe, před tvou duší." spiklenecky se pousmál.
"COŽE?!" zarazila jsem se.
Před námiu přistál mně již známý drak. Byl to démon jiskřící vznešeností. jeho dlouhá křídla, lesklá šedo-černá kůže a zelené oči... Tenhle krasavec, skálolez, se měl stát mým průvodcem? Už zase poskakoval obratně po skále a strhával menší valouny.
"Tak ho přeci zkroť." prohodil maolo.
Natáhla jsem ruku k jeho čenichu a on se mi začal otírat o dlaň.
"To bylo docela snadné!" zasmála jsem se a vyhoupla na jeho hřbet. Vlk mě napodobil a chvíli balancoval na jeho zádech, než se dostal ke mě a usadil se do mého klína. Vzlétli jsme a náš průvodce nadšeně zaskuhral.
Pod námi se objevila divoká a planoucí příroda propojená všemi živly, a já si uvědomila, že posledních pár minut jsem jednala zcela podvědomě...
"Co je to?!" užasla jsem při pohledu na přeplněnou planinu.
"To jsou živá ztělesnění tvůch vlastností, andílku... Jsou různorodí, což?" rozchechtal se.
Přistáli jsem a já slezla na zem. Značně jsem znervózněla-jejich pohledy se upíraly výhradně ke mně.
"Buď trochu uvolněná! Máš tu výsadu, že si můžeš pokecat se všemi aspekty své duše!" culil se, když mě obcházel. "Můžeš zkusit pochopit některé způsoby svého jednání... Využij toho!"
Podezřívavě jsem si vlka prohlédla, ale dál jsem si ho už nevšímala.
Kus ode mne leželo poraněné dráče.
"Copak ti je, maličký?" pohladila jsem ho po rozsápaném boku.
"Já... Já jsem tvá... důvěra... Tvá víra v os-ostatní..." prohlásil s námahou v hlase.
"Ach tak..." zamrkala jsem a šla dál. "A kdo jsi ty?" zeptala jsem se bílého kuguára ležícího sebejistě na skále.
"Já jsem tvá ostražitost a ješitnost."
"Můžeš být více vlastnostmi najednou?" podivila jsem se.
"A proč ne? Kombinace několika vlastností tvoří jinou, ne? Charakteristickou."
"Asi chápu. Žabko?" otočila jsem se na dalšího tvora.
"Jsem štítivost..."
"To neni moc trefné?"
"Proč myslíš?"
"Mám žáby ráda... Vlku? Co symbolizuješ ty?"
" Já jsem tvá nedůvěra a opatrnost." stoupl si na skálu hned vedle ležícího kuguára.
"Já jsem tvá dravost a průbojnost!" pochlubila se světle hnědo-rudá dračice.
"A co takhle prohodit pár slov se svou moudrostí a panovačností?" prohlásil na zadku sedící dvanácterák.
nestíhala jsem se ani otáčet, jak mě de kdo oslovoval.
"Říkáš moudrost a panovačnost v jednom?"
"Sama moc dobře víš, že k sobě prostě patřej...Aspoň ve tvé duši."
"A co by jsi mi chtěl říct? Že tě mám krotit? Nebo naopak ti více naslouchat?"
"No.. Proč mluvit o sobě? Co třeba najít radši způsob, jak pomoci tomu zraněnému dráčeti? A nebo... Pomůžeme tvé intuici dostat se z jámy, kam spadla?"
"Ach tak! A kde je ta jáma?"
" Hned za tebou, duše..."
A opravdu. za mými zády byla v zemi jáma, na jejímž dvě seděl fénix.
"Hej, Ohniváku! Prosím, přileť ke mně!" zavolala jsem.
Pták na mne chvíli pobaveně a překvapeně zíral, ale nakonec skutečně přilétl a... jak jinak-byl čtyřnohý.
"Máš strohé způsoby..." zasmál se jelen.
"To jsou NAŠE způsoby!" oplatila jsem mu úsměv." Je vtipní, mít potíže, které vlastně ani neexistují... Co myslíš, dráče? Důvěro moje..."
Ten malý capart se pousmál a největší rána se mu zacelila, ale nechala po sobě jizvu.
"Ztělesnění moje, ať udělám skoro cokoli, tak vám ubližuji. To je vážně šílené, hlavně v těch malichernostech... A víte vy co? Dám vám slib: Budu se snažit, aby jste trpěli co nejméně!"
"Je to zavazující!" vyzívavě se usmívala kočka.
"Já to dobře vím!" prohlásila jsem hrdě. "Co to?" zarazila jsem se.
na okraji davu stál obrovský černo-zelený drak.
"Odpusťte, ale už je čas." prohlásil se smířlivým úsměvem.
"Počkej chvilku! Kdo ji?!"
" Já jsem tvá přebytečná nedůvěra a strach..."
"Přebytečná?" byla jsem lehce mimo a zmatena.
"Ach ano. každý potřebuje trochu té nedůvěry a strachu, který vás žene dál, posiluje-nutí hledat a snažit se... Ale co s přebytkem? ten svazuje." usmál se a zamáchal křídly.
"Dobrá, ale.. Kam letíš, draku?"
"Do světa duše, co mě volá do svého niutra... Ty už mě nepotřebuješ, oprostila jsi se od jednoho ze svých pout..." usmál se a zmizel v mém zapadajícím slunci...

ArtTrade s Ruchiel

5. února 2008 v 14:07 | Niki |  Přátelé bytostí
Mruhah, tak jsem zkoušela arttrade s Ruchiel a když jsem viděla její půlku, málem mi vypadli oči z důlku... Dokonalé ztvárnění mého kočičího já... ^^ Nádherná práce... ^^
Pokuď se vám tohle líbí, tak doporučuji autorčit profil na DeviantArtu. :)

Animax

4. února 2008 v 21:57 | Niki |  Anime, Manga a jim podobné
Mniooo, tak jsem dneska pospíšila k babičce, že se kouknu, jak dopadlo s dabingem mé milované, nejmilovanější anime Bleach a... prostě se musím vyjádřit... Tohle fakt nepobírám.. Aniomax se mi líbil hlavně díky tomu, že nechávala anime často v původním znění, tedy japonsky... Fakt nepoberu, proč si takovouhle hovadikou doslova ku*ví sledovanost... ten dabing je minimálně na zblití... O.o A to jsem je chtěla pochválit, že konečně začali vysílat kvalitní anime, jako FullMetal alchemist, Death Note, Blood+, Full Metal panic... Ten dabing je vážně katastrofa.... Bhuuu, díky všem bohům co jich ve sférách je, že moje PC opatruje tenhle zlatý japonský poklad v originálním znění a se skvělým překladem z dílny Taylor, felixe a jiných... Některé překlady jistých hlášek animaxu jsou naprosto.... katastrofální...
Mno.. prostě sem se musela vyjádřit, tohle překročilo mez...

Komunikace přes net-Úvaha

2. února 2008 v 0:47 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Internet, toto slovo je v dnešní přetechnizované době známo snad každé osobě žijící v civilizované zemi. Kdo ho nemá, je odsuzován, že nejde s dobou nebo že sám sebe omezuje. S tím omezením je to dle mého pravda. Internet nám dává mnoho možností, volnost, naprostou svobodu ve vyjadřování, ale nic není zadarmo. Teď však nemyslím poplatky za místí připojení k síti, placený webhosting a jiné. Mluvím o okrádání v komunikaci.
Já samajsem dříve patřila k lidem, kteří věří, že jejich nejlepší přátelé jsou na internetu. Ale je tohle pravda? Proč si to vůbec vlastně myslíme? K opačnému názoru mne přivedl až můj přítel při hádce.
Už jste se někdy s někým hádali přes net? neochybně ano. A v čem se ta hádka lišila? Ukončili jste ji vůbec nějak? Předpokládám, že jste si těch rozdílů také všimli. Když se s někým dohadujete třeba přes ICQ, druhá strana si může na vaší reakci najít nějaké ošemetné slovo a to obrátit proti vám, vy pak hned uděláte to samé a jde to do nekonečna. Vždyť proč ne, času je dost. Kromě toho se většinou před monitorem nestydíte, nejste zastrašeni a tak... řeknete mnohdy více než je zdrávo. Další otázkou je, myslíte si, že skutečně poznáte, jak se osoba na druhém konci sítě cítí? Jste si jisti, že to není jen mistr přetvářky a že si s vámi jen nehraje? Často svými slovy můžeme velmi ublížit.
Ještě donedávna jsem si hodně věřila a naivně si myslela, že své přátele znám, že vím, jak se mohou cítit... Ale opak je většinou pravdou. přijde náhoda a najednou co bylo, to bylo. Někdo zraní vaši hrdost a city, jindy to udělá jiný, či vy někomu.
Kdyby jste však byli s někým v přímém kontaktu z očí do očí, měli by jste možnost vidět a cítit jeho emoce, vcítit se a komunikovat narovinu. Přece jen-dokážete se někomu dívat do očí a lhát? pokuď máte nějaký charakter, tak pochybuji. I váš smích je srdečnější a upřímnější, pocity můžete sdílet...
Internet miluji a vděčím mu za mnoho, ale kdybychsi měla vybrat mezi životem je s mnoha a mnoha přáteli přes internet a životem s několika málo přáteli z reálného světa, beru druhou možnost.