Březen 2007

Pokusy o aforismus z mé strany

31. března 2007 v 0:20 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Stále spolu. Jsou tři, každá cítí samotu za zbylé dvě, je s nimi a při tom úplně sama. To je má schizofrenie.
Měsíc je jen odrazem Slunce.(Já měsíc nesrážím, vnímám to jinak)
Naše podvědomí nesídlí za zavřenými dveřmi. Je ohraničeno stále se houpajícími vrátky, které poodhalují, co je za nimi. Když už jednou nakoukneš, můžeš tam vložit klín a nechat je otevřené. Stejně tak můžeš i klín vyrazit.
Neexistuje dobro a zlo, světlo a tma, jin a jang. Je jen nekonečno a síla protikladu, která se rovná rovnováze.
Kočka-osamělá strážkyně noci.
Buggie je součtem mé kočičí a vlčí duše a protože má labutí křídla, zastupuje ve mně draka.(Kdo neví co je Buggie, má prozatím smůlu... Pak ji dám do Magici)
Světlo svítí do všech stran...
Neni tento a onen svět, je jen slepota, co zamlžuje zrak těm, co neprokoukli, že jsou již mrtví.
Jen ve své euforii poznáš, kdo jaký opravdu je, sleduj, jak kdo tvou euforii vnímá a poznáš ho.
Vlci nevyjí na měsíc. Pouze volají na slunce, aby přenechalo vládu hvězdám.
Jedině při novu Slunce pro jednu polokouli spí.
Sedm poslů smrti: černí ptáci, krásní hadi, diví koně, noční kočky, volní vlci, moudří draci, bílí ptáci... Jednorožec už je smrt...
Andělé jsou pouze lucerničky svítící nám na cestu temnotou...
Každý myslí jinak, mysleme na to...
Nedoufej, že mrtví povstanou, aby ti pomohli, věř v živé...
Nesmrtelný je jen ten, kdo žije v srdcích ostatních...
Jestli se vám zdá, že se vy dva poslední navzájem ruší, tak je to omyl... Páš ten s vírou v živé má víc smyslů...To by asi stačilo prozatím... :) jen si smlsněte! :D Většinu z nich už mám dlouho...

Master

31. března 2007 v 0:02 | Niki |  Moje dílka
Ach ano, Másty... Jakožto bytosto prakticky se zabívající astrálem, mám i svého průvodce... A tím je tady jeleno-koník... alias jednorožec... V pozdních večerních hodinách při svitu svíček se jednorožec kreslí jinak jak za světla lamp... :) Už zase okecávám, co? Stejnak mi jde o okomentování toho vobráááázku a né mých ustavičný debilních hlodů....

Tak taková je samopsava

30. března 2007 v 23:55 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Tááák, dlouho jsem přemýšlela, co sem přidat... Mám fotky, starý obrázky, povídky, ale koho baví to cpát do kompu a složitě aranžovat... Tak si sednu, budu civět na klávesnici, jak se na ní míhaj ty divný útvary o kterým mi mozek tvrdí, že se jim nadává písmenka... Ach ta nemoc... ta nemoc vyvolává takovýhle samopsavský úlety... Ale hodně o autorovy prozrazují, ne? Takřka říkají-to je ale magor, je tak zblblej, že ppsi píše sám se sebou, když má na drátu jedho kamaráda a sestřičku.... Wrou... tak ale s představou tří týdnů doma... Komu by nehráblo.... Normálně bych to ocenila, ale víte jak nudné je dohánět školu? Nechodit na milované srazy? Výtvarku a sbor? Mno pech... já su velmi společensky zaměřený tvor... záááávislák na komunikaci... :)
Pokuď mi chcete napsat, jak moc jsem dokonalá a sladká, klidně to udělejte, víte jak to kráááásně pozdvihá ego? :D Brechecht... je to jen vtip, toto poslední... Ale jestli máte k mé osobě nějakých kladných vítek, ráda je přijmu a bez zaváhání... :)

Medium Shalk

26. března 2007 v 21:30 | Niki |  Moje dílka
Nooo, sice k tomuhle tvorečkovi budu mít pak samostatnej článek a mrsknu to tam i jako ilustraci, ale zatím ho dám aspoń takhle... je to černý Fénix(Medium-rasa) patřící do jistého řádu fénixů(řekněme taková politická strana sociálně nemodraticky nedemokratických ptáků s oblibou dělat co nemaj) a je tak trochu "zakletý"... Páč ta hůl co má mu umožňuje být v "inteligentní" formě, odblokovává mu schopnost mluvit atd.... Bez ní je to jen černej hořlavej orel s jedním párem pacek navíc a se zlozvykem být děsná sviňa... prostě miláček! :D

DeadKiss

16. března 2007 v 5:21 | Niki |  Moje dílka
Mnooo, tak jsem se teď trochu nudila a tak jsem splácala toto... je to teprve má druhá tvorba v PSku tabletem... Vlastně je to tabletem vůbec potřetí... takže měkčí kritiku, ju? -.^ Já se to snad i časem naučím...
Je to portrét Báry-DeadKiss, doufám, že jí nebude vadit, že je to v PC a bude se jí taky líbit, i když jsem jí slíbila obrázek růčo.... Ten bude taky. Tak snad se bude líbit mno....
Abych to furt neokecávala, takdy je DeadKiss-hrdá ústečanka...

Svoboda

9. března 2007 v 23:54 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Tam zanocích měsíčních
Když vlci vyjí skrytí vhoušť
Já městem sama chodící
S duší pustou jako poušť
Vidím v dáli skálu vysokou jak má být
A při tom pohledu netoužím již dále žít
A tak deru se skrze houště zpívající noci
Ach promiň mi to, drahá lásko, více však už nemoci
Já deru se vzhůru, noc a smutek naděj mi dá
Naději, tak sžírající duši, když skočíš, křídla máš
A tak tam jdu, strach netížíc mne
Nic nečekám, prázdnota trávíc mne
Však nejsem samotná a nikdy ani nebudu
Já nechci zabít sebe, jen tu dravou obludu
Je tam, uvnitř, v nitru mojí duše
Cítím ji jak saje, drásá, hryže, kouše...
Já nejsem sama a také nikdy nebudu
Znám své klady-jsou to mý přátelé
Až zbavím se té příšery, staré větve u dubu
Miluji vás a tak slibuji, pozdravuji zemřelé
Skáču, letím, nemám zdání kam a proč
Má mysl náhle volná, zaplavuje mne radost
A přede mnou je zem, duše křídla má, našla jsem si most
Vím přesně jak to je, vždyť život je jen kolotoč...
Je úplněk a vlci vyjí
Zas někdo skočil, dali mu lílii
Havrani, ti posli smrti, zobáky ti klepou do okenic
Ty hledíš na ně přemýšlejíc, víš přesně co se stalo-všechno a nic
Tam za nocích měsíčních
Když vlci vyjí skrytí vhoušť
Já městem sama chodící
S duší pustou jako poušť

Stříbrný drahokam

9. března 2007 v 23:40 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Oblázky malé stříbrné
Vhoď je s přáním do tůňky
To žblunknutí je tak líbezné
Má euforizující účinky
pak hledíš na ta kolečka
Jsou přesná, skoro podle kružítka
A tvá přání již jsou jasná víc
Fascinovaně, jak debil, hledíš na měsíc
Blanoví lesklé, přízračný má svit
Upíná se ke kůži, tělo má pancířový štít
Štít ukutý z měsíčního svitu
Tak koukej a hádej, co je tu?
S hlavou elegantní, jak nebeská klenba
A ty oči, krása, viď? Spalují jak kletba
Krk... Ne, to nemůže být labuť
Upíná se k silným plecím, buď jak nebuď
Vidím tlapy, ach ty spáry, ten pohled drásá srdce mé
Je to nádhera, jsou tak krásné, ostré, sílné a nezdolné
Zadek pevný, radost šáhnout si
Ostře rýsovaný, má chuť drápnout si
Sleduješ ho ještě vůbec, člověče?
Tak na toho by ti nestačili ani tři meče!
Nesleduješ? To je chyba, on tě stále na zraku má...
Aha, už ho s děsem vnímáš, moc dobře vidíš, jak ocasem klimbá
Oh, je zdoben tuctem ostnů
Tak tohle neuvidíš ani ve snu
Je jako prokládaný stříbrem
Je obklopen líbezným dýmem
Pár šupin připomíná s ostny kříšťál
Je jasné, že ten by bitku s tebou vyhrál
...Teď jsem tu jen já a ten drak
Mám pocit, že ztrácím se jak soumrak
Však neztrácím se já, ale on
Tiše v duši přísaháme, bude můj patron...
...Ležím, sním a nevím co dělat dál
Je to už dávno co tu byl, jsem taneční sál
Jsem bez něj prázdná, jen s hudbou se naplním
Přeji si tě tu mít, toužím, buď mým splněným přáním
A hle, jsem mrtvá snad?
Ne, zatím ještě ne, dokonce nemám hlad
To není halucinace, žádný hloupý sebeklam
Děkuji, jsem šťastna, ty jsi můj stříbrný drahokam...

Odplata

9. března 2007 v 23:24 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Tiše kráčím pod temnými mračny bouře
Nejdu rovně, cesta mi uhýbá a klouže
Já se pouze směji, jsem šílená, řídím ozvěnu
Můj život je jen odrazem, stejnak tě doženu
Bojíš se, strach tě sžírá zvenku i zevnitř
Jakýkoli zvuk či lomoz nahání ti neutuchající strach
Takřka šílíš jako já, v panice se ze všech stává sebevrah
Bojíš se, strach tě sžírá zvenku i zevnitř
Neboj, ozvěnu neovládám, já ozvěnou jsem
Možná jsem tvou noční můrou, promarněný sen
Dravá noční kočka, co zahřála tvůj klín
Tys po mě tím víc toužil pořád míň a míň
Byla jsem moc hravá, zajímal mě každý kýč?!
Víš co? Táhni, zabiju tě, už dávnos ztratil mého srdce klíč
Teď jsem stopařem, všude je tvůj shnilý pach
Jo, jen se boj, na hony dalecho cítím tvůj strach
Jsem kočka, vlk, rozběsněný drak
jsem jak paprsky slunce, měsíční prach
Jsem déšť, jezero i pouštní vítr
Jsem plamenem, shořel vášní metr
Utíkáš, tvůj pach se s tebou táhne jako stín
Já tě chápu, pomůžu ti, naposled zahřeji tvůj klín
Budu na tobě klečet, laskat tě a hladit
Pak zbývá s úsměvem ti kudlu hluboko do krku vrazit
Já nejsem žádný násilník, má duše podobá se skvostu
Mám charakter trojí-vlk, drak, kočka-setřesu tě z chvostu
Snad nechceš po mně slitování, fakt nádherně skučíš
Ne, ukončila jsem to-a ty mě taky nedráždi, jinak stejně skončíš