Leden 2007

Scalie

26. ledna 2007 v 18:17 | Niki |  Scalie
Tak dovolte, abych vám představila jednu bytůstku, bez které bych se cítila o mnoho chudší, prázdná a bůh ví co by se mnou bylo, kdyby nebylo jí...
Poznala jsem ji na infu, trochu jsme blbly atd... Pak na mě ale přišlo období děsných depresí a to mě nutilo uvažovat dokonce o sebevraždě-upozorňuji, že mám velmi vyvinut pud sebezáchovy, takže zůstalo jen u uvažování. Ach, to si ani nedovedete představit, čeho všeho jsopu schopné dvě deprimované, morbidně založené dračice se smyslem pro humor... navíc velmi kreativní, že? Počínaje Povídkami z kanálu, přes blbnutí ve fórech až po hrátky s Lasií...
Ano, náš krásný sesterský vztah začal porcováním imaginárního psa... ^-^
Tak jo, jdeme dál: tento poklad se jinak jmenuje Johanka. Je o dva roky starší než já(to jse se toho dozvěděli, co? -.^).
Je ve znamení Vah, ale bacha, jinak je to dračice! Sice ne v čínským, ale to je jedno...
Má skvělý smysl pro humor, na někoho možná trochu peprný, mně však zcela vyhovující.
Úchvatně kreslý a dokonale píše. její poezie mě snad nikdy nezklamala, já úžasný rytmus, melodii, atmosféru...
Jestli se nepletu, z květin má ráda rudé růže, zbožňuje dráčky a mezi její nej barvy patří stejně jako u celé naší rodiny černá a červená.
A jak by mohla patřit k nám, kdyby neměla ráda i stříbro?
další bodem našeho skvělého souznění je i převážně stejný poslech hudby. Miluje hudbu! :)
Mezi její nej patří Guano Apes, NightWish, Apocalyptica, Lordi, Evanescence, Dragonforce.... Ono by se toho našlo... tohle jsou jen ty, na který si vzpomenu, protože je poslouichám... XDDD
A co by to bylo za "Metalistku" kdyby neposlouchala i něco klidnějšího jako je Mystera, Enya, Eru...
Mimo to je i tohle veeelmi krásná, charismatická samička, ale jestli se jí dotknete, tak nás zakousnu...!!!
Bohužel bydlí v jiném městě než já, takže se musí dojíždět... Fňuk... Pokuď chcete vědět víc, tak radši zalezte na její krásňoučkou stránečku.(jinak odkaz je i v odkazech XDDD )

Zrcadlo

26. ledna 2007 v 2:50 | Scalie |  Scalie
Za světem ze skla,
zbyl jenom žal,
naděje teskná,
však přežívá dál.
Za skleněnou vrstvou,
kde jsou jen závěje,
kde děje se všechno,
a kde se nic neděje.
Co zde znamená zemřít,
co znamená žít ?!
nemůžeš bdít a nemůžeš snít,
jen odrazem skutečna musíš zde "být".
A pak v jedné vteřině, celý svět zmizí,
svět, kde vše je známé a přesto tak cizí...
Pláčeš a víš, že není to poprvé,
kdy sedíš ve střepech s rukama od krve…

Co by o mně řekl můj mobilní telefon

15. ledna 2007 v 21:29 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Ano, tak to jsme měli takovou zábavu na deset minut o hodině slohu...
Ta holka je prostě šílená! Buď mě nechá někde bez povšimnutí trčet pohozenej, narvanej mezi věcma, které mi ničí můj krásňoučký displej a celý kryt. Na druhou stranu ji však popadají noční amoky-to když mě vyhrabe a azčne si někdy po desáté hodině večerní eSeMeSkova. Zuřivě mačká má tlačítka, nadává mi, že mám malou paměť na zprávy a jsem zcela nevzdělaný! Co by taky čekala, když píše takové nelidské hovadiny a neexistující slovíčka či zkratky. A taky jsem prý strašně pomalý... Ať se radši podívá sama na sebe: nepíše zrovna moc rychle, nevymýšlí zprávy dost rychle, někdy začne psárt a v půli púsaní se s někým zakecá a s rozepsanou sms mě šoupne do kapsy... a pak se diví, že jsem věčně vybitý... A to její telefonování! No to jsem ještě nezažil!!! vede hovory o ničem, hloupě plácá a nebo ede hovory ve třech a více... A abych nezapomněl-zahlcuje mi paměť všemožnými zbytečnostmi. Asi brzo spáchám sebevraždu-ta se bude tvářit!

Moje oblíbené místo-Líčení

15. ledna 2007 v 21:20 | Niki
Znáte ten pocit, že si se svou milovanou krajinou dokonale rozumíte? Já aspoň ano.
Kdykoli navečer vkročím do srdce lesa a zaposlouchám se do jeho tepu, svět kolem se rozplyne a zůstanu zde pouze já a můj palouček.
Denní pastevec zahánějíc své ovečky do chléva zaledovou stráží hor zalil celé toto srdce lesa krvavě rudými plameny svého hřejivého objetí. Nechala jsem ho, ať mě hladí po tvářích a pak jsem se s ním rozloučila. On nebyl tím, kvůli komu jsem na toto živoucí místo přišla.
Své čekání jsem si krátila s vlasy vodní víly rozprostřenými mezi stromy a tiše zpívající o své paní. Větrní oři se proháněli volně olem nás a šťastně ržáli. Čas mezitím rychle plynul a tak jsem se vrátila na palouček.
Když se tmavá oblaka rozestoupila, vylila se do kraje stříbřitá záplava úplňkového nebe. V ten čas ožily i stromy, které prozatím decentně mlčely a pouze si pobrukovaly sé melodie. Uctivě mě a lunu vítaly, snažily se nás dotknout svými dlouhými prsty.
Z tříště lesního vodopádu ozářeného měsíčním svitem, jako by měl kažkou chvíli vyskočit jednorožec a natřásat svou hrdou hlavu kolem. Místo něj se do úplňkového tance daly lístky stromů dovádějící spolu s větrnými oři.
Pousmála jsem se nad tím představením a vnořila své prsty do zelené srsti země. Byla vlahá a něžně se lísala. S každým okamžikem se kraj rozezpívával a přibral k sobě i strážce noci. Nebeskou dvoranu protnul let puštíka a bylo slyšet tichounkého pískání netopýrů.
Stromoví po chvíli utichlo, aby mohlo v dalším okamžiku vyprávět, co vše již zažilo a nebo to, co mu vyprávěli ptáci. Jeho hluboký hlas plný moudrosti ještě podtrhlo táhlé zavytí vlka v dáli.
Bylo to jako by se zastavil čas, či že vteřina byla věčností. I přesto však vše ponáhlu utichlo, když úplňková luna shoulila se do měkkých peřin oblak a její příliv stříbrné záře vystřídal černomodrý odliv.
Kraj spolu se všemi svými krásam opět na chvilku usnul...

Komentáře galerie

15. ledna 2007 v 21:08 | Niki |  Moje dílka
Tak zde máte možnost jakkoli se vyjádřit ke kterémukoliv obrázku z mé tvorby... Chyby, chválu, prostě svůj názor....