ShadowCat-kapitola 1.+samostatná povídka (část1/2)

21. října 2006 v 21:50 | Niki |  Novely
Byla tichá a zvláštním způsobem pochmurná noc. Neozval se žádný noční tvor a bylo slyšet pouze teskného větru ve větvích stromoví. Tvor sedící uprostřed paloučku seděl se svou hlavou skloněnou tíhou, kterou v sobě skrývala, připomínajíc pouze nešťastný stín. Vypadalo to jako by byl propojen se svým okolím, unaveným věky svého vědění. Obloha byla zatažena tmavě modrými a šedými mraky, jen místy prozařoval úplňkový měsíc.
Tvor na pár vteřinek vzhlédl právě k této chloubě nebes, aby jeho záře odhalila kočičí rysy velké Shadow. Když paprsek dopadl do jejích očí, zaleskly se zelenavým jasem. Zračil se v nich žal a lítost.
Když opět sklonila hlavu, už to nebyla Shadowcat, ale dívka-zubožená a zcela divoká i přes tu pochmurnost. Místo fousků jí teď ve větru vlály dlouhé plavé vlasy.
Dívka se zaposlouchala do písní větru a rukou hladila vlhkou trávu kolem. Neměla již sílu snášet vlastní myšlenky a trpěla jejich neodbytností. Bloumala nad vším, co jí zničilo vysněný život. Myslila na zradu, podlost, nevěru, vášeň, lásku, smrt… V této chvíli jí nebylo nic cizí.
Potom co uplynula další hodina, hrábla dál do trávy a vylovila stříbrnou dýku. Její rukojeť byla tvořena drakem objímajícím růži. Čepel se vlnila jako hadí tělo, pro mnohé symbolizující smrt.
Nic jí nebránilo v tom, aby tuto čepel vbořila do své hrudi, avšak měsíční záře na ní odhalila symboly. Dívka je prázdnýma očima pozorovala a jen je pohladila-odložila dýku k nohám. Pohrábla si hustou hřívu a prohlédla si své ostré nehty.
Už se rozhodla. Naposled se prohlédla své nešťastné okolí a v podobě skvostné ShadowCat se tryskem vydala kupředu do kraje, doufajíc, že nalezne krásnou a vysvobozující smrt. Hnala se spolu s měsícem věčnou nocí, rychle jako slunce na obloze. Snažila se sebe uštvat, zabít se pádem, či se utopit. Avšak ,když skočila ze skály, měkce jako pírko dopadla na mohutné tlapy, když skočila do jezera, voda ji nadnesla a podržela nad hladinou.
Běžela až k pobřeží moře, kde se zastavila. Tlapy se jí zabořily do vlhkého písku a ona hleděla vstříc nekonečné dálce mořské hladiny.
Rozeběhla se a v písku za ní zůstaly stopy, které následně překryla mořská voda.
Odrazila se vší silou a od tlap se jí zazářila bělavá záře. Běžela oblohou, těsně nad hladinou. Pod tlapkami jí nespoutaně dulo moře a ona hleděla k západu, nad kterým se nyní skláněl měsíc. Běžela ještě hodně dlouho než spatřila pevninu.
Ocitla se na březích známého světa. Byl to kraj obývaný mnoha lidmi, a tak si musela vybírat cestu tichými lesy, dál od jejich obydlí. Nic jiného kromě svého vlastního dechu a tlukotu srdce nevnímala. Ignorovala vzdálený hluk velkoměsta, do jehož blízkosti se nedopatřením dostala. Přála si pouze smrt, ale ta nepřicházela-pouze síly odcházely. Svou ignorancí se přinutila necítit svazující bolest a žíravou únavu. Běžela vstříc svým podvědomím tužbám a choutkám.
Laň, která opatrně pila ze studánky, zděšeně pískla na družky ze stáda. Kočka laňku přeskočila a dopadla tlapkami do chladné vody. Možná si toho ani nevšimla a běžela dál.
Měsíc, stále ji doprovázející, ten pohled již nesnesl a otevřel svou září bránu. Bránu, která otevírala cestu na místo v jiném čase, kde démon nebyl výjimkou a ona mohla zpracovat svůj žal.
Proběhla po této cestě až do nádherné krajiny, která ji okouzlila a ona postupně zastavila.
Rozhlédla se po kraji a obdivovala staré stromy. Vonělo to tu jinak než v moderním světě-vzduch byl zcela čistý a příjemný. Měl konejšivé účinky a kočku kolébal k odpočinku. Víčka se jí klížila a ona pomalu upadala do transu. Nakonec omdlela.
Když se asi po dvanácti hodinách začne probouzet, opět je noc. Měsíc však nebyl v úplňku a nic nenapovídalo, že tomu tak včera bylo. Uvědomila si, že je v jiném čase. Nyní již bolest cítila zcela zřetelně. Prostupovala jí celým tělem a svou intenzitou ji donutila k slabému, zoufalému zaskučení.
Zvedla se a kulhavě se vydala k potůčku, který nedaleko tiše probublával lesem. Zmoženě k němu poklekla a ponořila doň tmavý čenich. Voda ji osvěžila a částečně nabila novou energií. Pila dlouho a nevědomky začala vrnět. Zavřela oči a naslouchala zemi, ve které se ocitla. Její zvuky byly vlídné, soucitné a chlácholivé. Vodní tříšť ji celou obklopila, a když zvedla hlavu, kapky stékající jí po fouscích z ní stahovaly tmavou barvu. Třpyt odražené měsíční záře na hladině dočistil její srst a kočka se prohlédla na klidné hladivě jezírka spojeného s potůčkem. Oči si ponechaly svou zvláštní zelenou barvu, avšak srst měla barvu bílo-žlutou, lesknoucí se jako ryzí zlato. Uši a záda měla zdobena červeno-černými znaky a srst byla hustší.
Najednou ji naplnil zvláštní pocit-pousmála se a nějakým způsobem vděčnýma očima pohleděla vzhůru k měsíci. Již plna energie se vydala skrze jezírko a potok. Ve vodě si nepatrně zvesela poskočila-nebyla však šťastná zcela upřímně…
Doběhla takhle až do přízračné části lesa, zpomalila a pomalu kráčela prastarými cestami k démonicky vyhlížející skále.
Když vzhlédla k jejímu vrcholu, spatřila tam bílou zář. Zastavila se a chvíli ji bedlivě sledovala-byla to démoní aura. Ta bílá se však protínala ještě s jinou, temno a hrozivou.
Odrazila se od zadních a vyskočila na nízký skalní výběžek. Podobným způsobem se dostávala stále blíž k místu, kde se nacházeli oba démoni. Jak se dostávala výš, slyšela lomoz jejich boje. Byla rozhodnuta je porazit-dokázat si, že je ještě mocná.
Začala se škrábat přes převis a strhávat s sebou kameny. Potom co se jí podařilo vyškrábat nahoru, fascinovala ji krása a velikost obou démonů.
Jeden se podobal obrovskému bílému psu. Byl opravdu nádherný a kočka zapochybovala o svém plánu. Pozorovala ho, jak dává úder za úderem, ránu za ranou.
Ani jeden z démonů si jí zřejmě nevšiml. Neviděli ani její jasně zlatou auru, kterou kvůli bezpečnosti kdysi dokázala překrýt kouzlem tak, že se nejevila mocnou.
Při pohledu na druhého démona už tolik sympatií nepociťovala. Byl sice také krásný-alespoň dřív určitě-,ale něco na něm bylo nesympatického a odpudivého. Měl podobu velkého černo-hnědo-červeného draka. Z vyzáblého těla mu trčely ostny zažloutlé špínou, potrhané blanoví a šupiny jako cáry hadrů z něj visely s kusy staré kůže. Oči měl bez života a naplněné nenávistí spolu se závistí- ty jim propůjčovaly červeno-bílý kalný vzhled. Křídla-kostěná a zcela potrhaná, využíval jako zbraně spolu s ohavnými drápy a jehličkovými zuby.
Přestože měla draky v lásce, a to i necro jako byl tento, byla rozhodnuta zabít ho. Pociťovala k psu až tak velkou náklonnost. Sama se toho téměř zalekla, ale dala to za vinu vzteku, který se v ní za tu dobu nahromadil a nutkavé touze zabít. Touze, která ji již tak dlouho pronásledovala jako noční můra. Chtěla pocítit teplou krev na své srsti, drápech, čelistech. A teď se jí nabízela rovnou démoní krev, díky níž by mohla načerpat ztracenou sílu a moc. Navíc by si tak získala respekt, který by jí mohl jednou zachránit život.
Jak tak uvažovala, začala před sebou hromadit prozatím průsvitnou útočnou energii.
V očích se jí zlomyslně zablýsklo a ona vyrazila připravena k útoku mezi oba démony a nyní již zářivě bílou kouli mrštila přímo do čela draka. Tím se však dostala do rány bílého psa a ta jí natrhla pravý bok. Kočka bolestně kníkla, avšak to se podobalo spíše psímu zakňučení a skácela se k zemi.
Démon-pes se zalekl její přítomnosti a zvuku co vydala-kočka co kňučí jako pes? Toho však využil drak, který se stihl mezitím trochu vzpamatovat a poslal proti němu svůj mrtvolně bledý plamen*, který psa srazil k zemi.
Kočka, která také ještě ležela na zemi se v tu chvíli střetla s jeho pohledem. Aspoň pro tuto chvíli se stali spojenci. Zvedli se a zaútočili současně. Drakovi tento útok vážně poranil jeden spár, kterým se bránil a on kvílivě zařval bolestí.
Shadow na nic nečekala a vrhla se k němu. Dýkovité tesáky mu zaryla do zraněného spáru. Jeho krev jí ulpěla na srsti a ona mu vykousla kus masa. Bylo teplé a trochu rozloženéł -jako stvořené pro ni. S chutí ho pozřela a olízla se. Démon ji však nenechal radovat se dlouho a uštědřil jí ránu tak silnou, že se pár metrů proletěla.
Psí démon se na něj vrhl vzápětí po kočce a přirazil ho k zemi. Druhý démon se zakousl psu do tlapy a snažil se ho co nejvíce poranit, avšak ten mu začal drásat hrdlo, a tak se drak snažil nyní zasáhnout čelistmi jeho hlavu.
Mezitím se do toho opět vmísila Shadow a draku trhala ocas opatřený smrtelnými bodci. Její velikost se však s velikostí obou démonů nedala vůbec srovnávat. Kousnutí od ní byla jako štípance dotěrného hmyzu nebo snad stisk zubů křečka do prstů. Moc dobře si to uvědomovala a věděla také, že bude muset použít trochu více magie.
"Saarba…" vydechla svým melodickým hlasem a od její tlamy se šířila mlha, jíž se prohnali zářivé čmouhy jako pět šípů, jež se zarazily démonu hluboko do těla.
Ten v bolestné křeči vyškubl se psu a instinktivně na ně svrhl ohnivou bouři svých rudých plamenů˛.
Kočka je snesla přímo skvěle a poslala proti němu další bíle zářící kouli, jež jej srazila k zemi a částečně i pod ni.
Pes se musel ohně chvíli zbavovat a tak dozaútočil opožděně, ale účinně. Poslal naň větrné šrámy, které ho na mnoha částech těla pořezaly.
Shadowcat opět ani chvíli nezaváhala a vrhla se na svou oběť. I přes její nevelkou velikost začaly být její fyzické útoky dostatečně účinné. Krev, kterou již pozřela začala účinkovat-navrátila jí magickou moc a fyzickou zdatnost. Než však bude zcela fit, chvíli to potrvá.
Vytrhávala mu s neskrývaným potěšením kusy masa a hltavě je polykala. Nic na tom, že drak šíleně skučel a snažil se ji ze sebe strhnout, či jí zasadit opravdu bolestivou ránu. Jediné čeho tím však docílil bylo, že kočka neustále poskakovala a změnila díky jeho krvi barvu z bělavé na rudou.
___________________________________________________________________________ */2 -jsou to dvě odlišná kouzla
3 -maso je v rozkladu, jelikož je to necro drak, jenž přežívá díky démoní duši
Po několika dalších společných útocích se psem se jí podařilo vykousnout draku část svalstva a kůže v okolí ohryzku a potřísnit se tak jedovatou černou krví. Ozval se její zběsilý kočičí vzkřek, ne však bolestný, nýbrž takřka šílený, protože jed jí pouze prvních pár vteřin kožich na hřbetě a jinakší neublížil.
Drak, vytočený k šílené zuřivosti z blízké smrti-opět-, s každým zraněním bojoval urputněji a jeho hněvu se dostávalo právě Shadow. Démon-Pes byl z boje takřka vyřazen, ale kdykoliv se zapojil bylo to silně znát. Několik jeho ran se stočilo i na naši ShadowCat, ale žádná jí moc na zdraví neubrala.
Démon-drak si povšiml teprve teď jejího hlubokého zranění na boku a stočil tak pozornost na její zatím největší ránu. Svými přiotrávenými drápy, zanesenými viry, bakteriemi a infekcí jí protrhl již černou krví oslabenou kůži na hřbetu a sjel jimi až do bolestivě natrženého boku. Strhl tím kočku k zemi a jak na ni došlápl, zlomil jí tím jedno žebro a div neprotrhl plíce.
Kočka tiše kníkala, protože bolest a tlak na hruď jí více řvát. Oči měla doširoka rozevřené a jasně se jí leskly. Její kníkot i přes zábrany začal nabírat nabírat na výšce a také síle. Vystoupal až do takové intenzity, že ji drak musel pustit a sám se začít ošívat bolestí. Tento útok na Shadow byla jeho poslední chybou, protože kočka, jejíž proměnu začal měsíc s vodou, touto málem svou prohrou dokončila proměnu a řvoucí hrdelním hlasem nyní stála před drakem v plné své kráse, pošpiněné pouze jeho krví a ranami co utržila. Zlost byla zcela patrně vidět v jejích očích, připomínajících dva rozžhavené uhlíky. Zavřela tlamu, aby ji mohla opět otevřít s kouzlem na jazýčku a poslat proti draku rudozlaté plameny.
Ten se z posledních sil bránil a uhýbal, ale už neměl šanci. Kočka se rozeběhla a během toho co přeskakovala útočící dračí ocas opět tiše pronesla své mocné: "Saarba…" a draka prošpendlilo pět mohutných světelných paprsků.
Démon-pes, který byl rozeběhnut k draku v naději, že mu dá poslední ránu musel náhle uskočit ohnivému útoku kočky, jež se na něj vrhla, neváhajíc ani vteřinu po vraždě draka.
Pes byl připraven již od začátku na možnost souboje mezi ním a kočkou-nyní již plnohodnotnou Firensou. Bylo na něm však vidět, že tím zrovna dvakrát nadšený není. Poslal proti kočce větrné šrámy, ta jim však na poslední chvíli provokativně uskočila, a tak se na ni pes pokusil skočit, ale ta mu doslova vyklouzla z pod pacek, avšak tak rychle opětovaný útok jaký následoval nečekala a jeho drápy se jí zaryly už do dost tak rozdrásaného boku. Polekaně vykřikla a vytrhla se mu.
Pes na ni hleděl jakoby vůbec nevnímal co se tady děje, zcela bez emocí. Ona na něj však hleděla zuřivým pohledem, jež v psu vyvolal lítost. Kočka proti němu poslala své světelné špízy, avšak těm se pes zdařile vyhnul a majznul kočku tlapou, že ji o kus odhodil.
Firensa se však nedala a i přes svá zranění ho nadále provokovala. Uskakovala na poslední chvíli a útočila stále méně opatrně. Čím dále to však trvalo, bylo to méně a méně úmyslné-teď jí již docházely síly.
Pes ji opět dostihl a zakousl se do ní tesáky a následně ji znovu odhodil. Kočka chvíli zůstala ležet, a pak se stěží a velkými obtížemi zase postavila. Špatně se jí dýchalo a bylo jí jasné, že udělala velkou chybu, která ji teď bude stát život. Zachovala se téměř stejně jako ten mrtvý drak, co ležel kus od ní. Najednou ztratila všechny zábrany a pročistila si mysl. Sledovala psa, který před sebou hromadil bíle svítící energie k poslední, vysvobozující ráně. Najednou už nechtěla zemřít, ale byla připravena svůj osud přijmout. To vše jí běhěm několika vteřinek bylo vidět na očích. Upřeně na psa hleděla a sledovala, jak se najednou bílá masa začala blížit k ní. Povšimla si také, že psu se zaleskli oči, když energii vypustil.
A najednou nic. Pouze oslepující a nepřestávající bílá záře, chvíli palčivá bolest a pak už nic necítila. Světlo vystřídala temnota.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama