Ledové Plameny

9. listopadu 2005 v 22:08 | Niki |  Básně, povídky a spol...
...Na ledové pláni plné ledových skal se zablýskl stín. Nikdo by tomu nevěnoval pozornost, ale kdyby se tak stalo dotyčný by se velice divil. Mezi ledovými stožáry se proplétala bytost obrovských rozměrů a elegance. Jeho chůze byla tichá a nenápadná, jeho dech pravidelný. Mohutná šíje se zdvíhala pod hlubokými nádechy a tlukotem velkého srdce. Ostré drápy s lehkostí zajížděly do ledu a přitom nezanechávaly stop po průniku. Tvorovy oči, tak krásné, ledové a přitom plné života zkoumaly mrtvolný kraj. Úzké zorničky byly nanejvýš přesné, stejně jako tvor sám. Ač svou barvou do krajiny ledu vůbec nezapadal, byl takřka neviditelný. Zastavil se. Rudoperleťový drak si protáhl křídla a dlouze zívl. Krajina byla klidná a on se rozhodl pro odpočinek. Ulehl do sněhu a myslí bloumal někde v dáli. Hledal důvod své samoty ,na který již dávno zapoměl. Říkal si: Pro plameny, co mě donutilo opustit ten blahodárný svět? Byl to nějaký jiný drak? Mýtický tvor, či co? Ne... Nebyl to žádný významný tvor. Nikdo kdo by byl s přírodou v harmonii... Byl to člověk... Člověk, který se vyhlásil králem svět. Ten, který ve své naivitě vše ničí a na nic kromě sebe nehledí. Proč, Proč jen tak činí? To k tomu stačí tak málo? Touha po moci? Naivita? Nebo jen prostá hloupost a nevědomost? Ne... I Ano... Byl to i strach... Strach před poznáním, pravdou, světem, budoucností, neznámem.... Strach před životem! Kvůli své slabosti ničí vše kolem sebe .Ale nevědí, že příroda si to nenechá líbit! Pošle na ně své posly smrti a nového začátku! Tornáda, hurikány, zemětřesení, sopky... A pak použije to co oni zapříčinily-zničili atmosféru, tak ať na vlastní kůži okusí toho co stvořili... Ach... Proč jen jsem musel utéci? Proč se schovávat před světem??? ... Drak zavřel oči a odpočíval mezi svými myšlenkami a sny o lepším světě. A tak se stalo, že usnul. Během tvrdého spánku však lidé ledová pole prozkoumávali a uzřeli rudoperleťovou zář-vlastně pouhý odlesk. Zaujal je a tak šli blíže. Najednou ojekt v dáli zmizel-a to byli už tak blízko! Kdyby jen trochu zaostřili, poznali by, že to byl drak-tak byli blízko. Možná, že to nebylo v jejich zraku-jen nechtěli věřit. Drak se skryl za jeden ledový kvádr. Nevěděl co dál. Lidé byli tak zkoumavý a neodbytní! Nevěděl kudy kam... A oni začli obcházet kvádr. První však byl drak! Objevil se zpoza ledu a z široce otevřené tlamy vypustil táhlý zkřek. Lidé byli vyděšení, ale zároveň pohotoví-sítě, které měli házeli na draka. Ten se do nich motal, ale kousal a trhal. Ušlechtilá hlava nenesla ani jednu síť ,krk však byl obalen. Drak přistoupil z nutnosti na svou takřka nepoužívanou zbraň. V ledových pláních byl příliš dlouho. Nejdříve z jeho hrdla nevyšly žádné plameny ohně-prostě nic, ani dým. Drak se však nedal a snažil se dál. Z jeho smrt přinášející tlamy po chvilce vyšlehlya modrobílá záře podivných plamenů. Nepálily, nic nehořelo. Síťě na drakově těle pod plameny zmrzly a drak je jediným pohybem roztříštl. Ti lidé, kteří byli plameny zasáhnuti byli rychle usmrceni-zmrzli .Ti kteří nestihli utéct byli také zmraženi a následně roztříštěni. A protože se z toho ti přeživší zřejmě zbláznili, nikdo jim příběh o draku neuvěří. A tak náš rudolesklý perleťový drak bude dál žít na ledové pustině se svým nově objeveným ledovým dechem. Bude však opatrnější a spát jen tak někde nebude. Obsadí chladné jeskyně a moře. Možná že jednou nalezne i svou družku a bude spolu s ní přejímat před spánkem o tom, proč lidé jsou tací jací jsou...
Ač někteří nevěří Draci jsou úchvatná stvoření. V jejich prastaré moudrosti lze toho mnoho vyčíst a poučit se. Žijí v harmonii s přírodou a magií, která je všude kolem nás, i když ji povětšinou nevidíme.Je to síla elementů a síla duší-je mnohem víc než pouhou fantasií. Proč tedy tato kouzla ničit? Ničením přírody se ničí i magie v ní skrytá. Síla stará tisíce věků. My si to však neuvědomujem a až si to uvědomíme, bude zřejmě již pozdě. Lidé jsou sice přizpůsobiví, ale nejsou sami, tak jako náš drak ohniváč můžou i jiná zvířata přebrat sílu svého okolí a pomohou přírodě vypořádat se s jejími největšími a nejhoršími parazity-lidmi. Je to jen otázka času. Proč to nechceme vidět? Proč si nepoložíme stejné otázky jako draci? Proč musí naše okolí trpět, když my jsme zaslepeni, Proč? Proč je tolik otázek a tak málo odpovědí a přitom...vždyť odpovědi jsou v nás! A my jsme slepí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naros Naros | E-mail | Web | 10. listopadu 2005 v 6:18 | Reagovat

Tak tady to ani nebudu komentovat....

Suproví.

2 Michaela Michaela | E-mail | 19. listopadu 2005 v 17:37 | Reagovat

To je opravdu jedno z tvyvh nejpovedenejsich. Jen si myslim ze snad i lidi maji sanci najit harmonii s prirodou. Nejses nakonec jedna z nich a presto si uvedomujes jeji krehkost a zranitelnost. Mozna ze lide by si meli, tak jako ty, vice uvedomit, ze na teto planete nezjou sami.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama