Listopad 2005

Temnonoš

12. listopadu 2005 v 20:38 | Niki |  Magica-encyklopedie Magických Tvorů
Tak dneska bych vás asi seznámila s bytostí, řadící se sice jakž takž k drakům, ale svou podstatou takřka nezařaditelným. Temnonoš je tvorem neutrality a řadí se mezi Anděly/démony, takže je neutrální. Většina jeho rodových zástupců se vyznačuje hlavou hadovitého tvaru (krajta až kobra), delším krkem a enormě dlouhými křídly.
Svou slávu získal jakožto ochránce Růže smrti, podsvětí a tajemných pokladů. Byl Cerberosovým náhradníkem v ochraně podsvětí-tím byl Legendor, největší svého druhu. Od většiny draků se liší svou délkou křídel, která i ve světě draků přesahuje obvyklé normy(v poměru k tělu). Jejich vzrůst se počítá od miniaturvelikosti větší myši až po enormní kolosy, jako je zrovna Legendor. Ve své symbolice představuje smrt, ať už násilnou či nikoli...
Základní charakteristika:
Vyznačují se očima mandlovitého tvaru, které mají někdy od bělavé až to skoro zcela zlatou barvu a jejich různé odstíny.
Jejich tělo je přízračně černé(s výjimkou Vlaga). Mají většinou krátký trup+dlouhý krk a ocas. Tlapy jsou štíhlé, dlouhé a chlubí se bělostnými, neuvěřitelně ostrými drápy.
Ocas je skoro dvakrát delší jak tělo, krk je většinou v přiměřené délce.
Hlava má převážně hadovité znaky mezi které patří i jedové zuby. U některých druhů se přeměnily na tesáky, ale ponechali si aspoň mírnou jedovatost.
Temnonoši ve své původní podobě nepatřli zrovna mezi ukázku dračích ozdob. Starší typy Temnonošů neměli ani rohy či ozdobné blány, jejich hlavy byli vyloženě hadí s korunkou vztyčenách šupin.
Ve velikosti se liší jak po druhu, tak i podle svého okolí a způsobu života. Nejmenší temnonoš má sotva pár centimetrů, za to největší je gigantem mezi drakovitými a jeho tělo může zvlétnout jen díky magii. Jejich křídla patří do trojice největších(nejdelších) k poměru těla v říši draků.
Jsou všežravci. Milují maso, ale nepohrdnou ani rostlinami. Jeden druh temnonoše je zcela býložravý. Jejich dech je sitelně cítit po bylinkách. ^^
Vyznačují se silnou magií. Ovládají všechny její druhy. Mezi nejčastěji používané útoky patří např. Bílý Paprsek-Bílé plameny: další důkaz jejich částečné krve tvora světelného(anděla).
Jsou jedněmi z nejstálejších samotářů a ochránci mrtvých. Významná je u nich i jejich takřa zásadní NEUTRALITA. Pokuď chce mít někdo Temnonoše na své straně, aby zaň bojoval, nemůže ho takřka ničím uplatit-co chtějí, to si totiž vezmou. Bojují jen za ty, ke kterým mají citovou vazbu.
Jejich andělským odznakem jsou drápy z andělské kosti a poandělštělá páteř.
Máme 18 druhů Temnonošů+poddruhy a křížence:
Klassic Temnonoš
...z poza tmavé skály se zablýskl pár zlatých očí. Dívali se vesměs klidně, vnímavě, ale byla v nich zřetelná divokost. Šipkovitý lesklý čumák odhalil hadí jazyk mihotající se chvílemi ve vzduchu. Nikdo by nezapochyboval, že je to obří had, dokud neukázal své legantní tělo nesoucí se na čtyřech štíhlých a svalnatých nohách. Protáhl si svá neuvěřitelně dlouhá tmavá křídla a opět je složil k tělu. Vyzařovala z něj tma a černé tělo jakoby odráželo svou barvu kolem. Nebylo pochyb-poklad Modrého údolí byl střežen ochráncem padlých duší, Temnonošem...
Prapůvodní Temnonoš, který je předkem všech ostatních, je velice podoben hadu. Má krátké tělo, které se takřka rovná délce krku a ocas, jehož délka se přibližuje součtu krku a těla. Hlava je zcela hadovitá až na mandlovité oči, zcela zlaté barvy. Dva úzké pohyblivé zuby skrývají smrtelně prudký jed, který se využívá v magii a léčitelství.
Lebka v místech mozkovny je pokryta tvrdými a velkými šupinami, které se u samiček na koncích zdvyhají a dělají dojem koruny. Od zátylku jde hřeben velice drobných a na první pohled nepatrných osténků. Samečci jsou zcela hladcí.
Hřbet v místě lopatek se pyšní s jedněmi z nejdelších křídel v říši draků. Blanoví se upíná až ke kořenu ocasu. Křídla převyšují délku celého těla včetně ocasu o několik metrů a blána je neobyčejně odolná a pružná.
Na tlapách se nalézá vždy po pěti prstech. Na předních jsou úzké, dlouhé a obratné, palec je protilehlý. Na zadních jsou robusní, kratší a v jedné rovinně. Jsou zdobeny skvostně bílými a velmi ostrými drápy(andělský odznak). Pro jejich tvrdost a vzhled byly využívány i jako královské zbraně.
Jsou velmi inteligentní a vypočítaví. Pokuď je někdo napadne, nemá takřka šanci ho zabít, či jen zranit. Vyznačují se silnou magií, která se dá označit i jako prapůvodní. Tím získávají jakousi přesilu nad ostatními. Neovládá však čistý plamen a pokuď ano, tak jen velmi vzácně. Jejich mocí je čistá energie vycházející z života a smrti. Proto jsou po právu označování i jako strážci smrti a mrtvých. Dokáží vyvolat Růže Smrti a mít kontrolu nad dušemi zemřelých, které uvízly na fyzické rovinně, ale i nad volnými na úrovni astrální-ne však úplnou.
Jejich slabinou je přímé sluneční světlo, které díky jejich zcela černá barvně spaluje Temnonošovo tělo takřka na uhel. Blána na křídle mu zesvětlá, v kritických sytuacích zprůhlední na čistotu skla, což ji učiní takřka nepoužitelnou(čím je drak tmavší, tím je v lepší fyzickém stavu). Ve stínu se opět velmi rychle regeneruje.
Jejich hlasové ústrojí je schopno vydávat zvuky na velice vysoké frekvenci. Má schopnost echolokace a i jejich hlas je podoben velrybě. Někdy připomíná i škrábání trupu lodi o skálu. Takzvané troubění temnot, jak se nazývá jejich volání ostatních zástupců druhu, je bučivé vytí, které začíná ve velké hloubce a postupně stoupá, někdy až do nesnesitelných výšek. V boji svého hlasu dokáží využít jako paralizátoru nepřítele.
Jsou většinou samotářští, ale vzácně se naleznou i "stáda" či páry těchto tvorů.
Živý se převážně masem zvěřiny, ale neodmítnou ani mršinu, či nějaké drobné zvíře. Druhou základní složkou jejich stravy jsou byliny, které jim pomáhají v trávení a tvorbě jedu. Navíc využívají některých složek potravy k tvorbě Obejmutí smrti-duchovně nabité mlhy přitahující duše mrtvých.
Temnonoš Gispeko
Gispeko je Temnonoš, který se vymyká z Temnonošských parametrů skoro ve všem. Je menšího vzrůstu klasických draků. Délka těla je v porovnání s jinými Temnonoši větší k poměru délky krku a ocasu. Hlava je zdobná, nese dva silné rohy a blánu. Oči mají kulatěší tvar než je obvyklé a jejich barva má šedavý odstín. Jako většina Temnonošů má dlouhá blanitá křídla.
Vznikl jako výsledek častého mezidruhového křížení. Tím získal mnoho schopností jiných draků, avšak jeho temnonošská moc se značně omezila. Nemá schopnost vyvolat Růži smrti ani 100% Bílý paprskem či mlhu Objetí smrti. Má však dobře vyvinutou schopnost chrlení čistých plamenů či ovládání forem vody.
Temnonoš Gasio
Graund Temnonoš
Horský(Skalní) Temnonoš
Legendární Temnonoš(Legendor)
Nemessis
Nestor
Devuu Temnonoš
Blanitý Temnonoš
Isko Temnonoš(Jezerní)
Temnonoš Labaco
Temnonoš Kruon
Temnonoš Vassicco
Temnonoš Vlaga
...Kdesi v horách mezi skalisky se nacházal jakýsi oválný kámen bílé barvy a stříbrným žilkováním. Bylo to vejce, které mělo hodně změnit, zatím ho ale bičoval vítr a napadali další přírodní síly. V okolí byl v té době často ke spatření bílý sokol. Vejce strážil a čekal, až nadejde jeho čas, aby se o tvora, který se z něj vylíhne, ochránil a vychoval. Tento sokol se jmenoval Nikien-byla to ona. Jednou, když seděla na skále nad vejcem, se stalo to ,na co tak dlouho čekala. Vejce se kus odkutálelo a narazilo do jednoho kamene, odkutálelo se ještě kousek a skořápka praskla. Nikien k němu slétla a pozorovala celý proces. Když si mládě prohlédla, zděsila se, protože ten bílý tvoreček před ní, vypadal úplně jako tvor, který byl znakem a přívržencem smrti. Nakonec se s tím ale smířila, a o tvorečka se starala. Vychovávala ho a také mu dala jméno. Jelikož věděla že je to samička, pojmenovala ji Vlaga-vítězství. Často však musela na nějaký čas odlétat a nechávat dráče samotné. Když se však jednou vrátila, dráče nebylo nikde k nalezení. Odnesl ho člověk, který tudy procházel a vzal si dráče do blízké vesnice. Kdo ví co ho k tomu vedlo? Nikien však nemohla pro dráče nic udělat, možná by se tím dokonce odsoudila k smrti a proto odletěla daleko, na místo jí blízké. Vlaga se s přítomností člověka velice rychle smířila a dosti si ho oblíbila. To se však nedalo říci o některých vesničanech, kteří ji považovali za stvůru a škodnou, takže ve vztahu k ní a jejímu novému pečovateli moc sympatií nechovali.
///...vejce v horách,bílo stříbrné,bílí sokol Nikien,vylíhnutí,péče,plány,přívrženec smrti,člověk,odnesení,Blouven,deset metrů,útěk,nalezení.../// Tyhle poznámky neřešte... :P Někdy je dopíšu...^^
Temnonoš Morfes
Temnonoš Germe
Temnoťan
Je nejvzdálenějším druhem Temnonoše a má svou vlastní kategorii. Žije v podzemí, v jeskyních u magmatu. Více se dozvíte v kapitolce určené přímo tomuto druhu.

Drak Ohně a Vody

10. listopadu 2005 v 22:51 | Niki |  Moje dílka
Myslíte si, že voda a oheň jsou dva zcela neslučitelné živly. Jak již mám napsáno v zápatí, jsou jako dva sourozenci.

Ledové Plameny

9. listopadu 2005 v 22:08 | Niki |  Básně, povídky a spol...
...Na ledové pláni plné ledových skal se zablýskl stín. Nikdo by tomu nevěnoval pozornost, ale kdyby se tak stalo dotyčný by se velice divil. Mezi ledovými stožáry se proplétala bytost obrovských rozměrů a elegance. Jeho chůze byla tichá a nenápadná, jeho dech pravidelný. Mohutná šíje se zdvíhala pod hlubokými nádechy a tlukotem velkého srdce. Ostré drápy s lehkostí zajížděly do ledu a přitom nezanechávaly stop po průniku. Tvorovy oči, tak krásné, ledové a přitom plné života zkoumaly mrtvolný kraj. Úzké zorničky byly nanejvýš přesné, stejně jako tvor sám. Ač svou barvou do krajiny ledu vůbec nezapadal, byl takřka neviditelný. Zastavil se. Rudoperleťový drak si protáhl křídla a dlouze zívl. Krajina byla klidná a on se rozhodl pro odpočinek. Ulehl do sněhu a myslí bloumal někde v dáli. Hledal důvod své samoty ,na který již dávno zapoměl. Říkal si: Pro plameny, co mě donutilo opustit ten blahodárný svět? Byl to nějaký jiný drak? Mýtický tvor, či co? Ne... Nebyl to žádný významný tvor. Nikdo kdo by byl s přírodou v harmonii... Byl to člověk... Člověk, který se vyhlásil králem svět. Ten, který ve své naivitě vše ničí a na nic kromě sebe nehledí. Proč, Proč jen tak činí? To k tomu stačí tak málo? Touha po moci? Naivita? Nebo jen prostá hloupost a nevědomost? Ne... I Ano... Byl to i strach... Strach před poznáním, pravdou, světem, budoucností, neznámem.... Strach před životem! Kvůli své slabosti ničí vše kolem sebe .Ale nevědí, že příroda si to nenechá líbit! Pošle na ně své posly smrti a nového začátku! Tornáda, hurikány, zemětřesení, sopky... A pak použije to co oni zapříčinily-zničili atmosféru, tak ať na vlastní kůži okusí toho co stvořili... Ach... Proč jen jsem musel utéci? Proč se schovávat před světem??? ... Drak zavřel oči a odpočíval mezi svými myšlenkami a sny o lepším světě. A tak se stalo, že usnul. Během tvrdého spánku však lidé ledová pole prozkoumávali a uzřeli rudoperleťovou zář-vlastně pouhý odlesk. Zaujal je a tak šli blíže. Najednou ojekt v dáli zmizel-a to byli už tak blízko! Kdyby jen trochu zaostřili, poznali by, že to byl drak-tak byli blízko. Možná, že to nebylo v jejich zraku-jen nechtěli věřit. Drak se skryl za jeden ledový kvádr. Nevěděl co dál. Lidé byli tak zkoumavý a neodbytní! Nevěděl kudy kam... A oni začli obcházet kvádr. První však byl drak! Objevil se zpoza ledu a z široce otevřené tlamy vypustil táhlý zkřek. Lidé byli vyděšení, ale zároveň pohotoví-sítě, které měli házeli na draka. Ten se do nich motal, ale kousal a trhal. Ušlechtilá hlava nenesla ani jednu síť ,krk však byl obalen. Drak přistoupil z nutnosti na svou takřka nepoužívanou zbraň. V ledových pláních byl příliš dlouho. Nejdříve z jeho hrdla nevyšly žádné plameny ohně-prostě nic, ani dým. Drak se však nedal a snažil se dál. Z jeho smrt přinášející tlamy po chvilce vyšlehlya modrobílá záře podivných plamenů. Nepálily, nic nehořelo. Síťě na drakově těle pod plameny zmrzly a drak je jediným pohybem roztříštl. Ti lidé, kteří byli plameny zasáhnuti byli rychle usmrceni-zmrzli .Ti kteří nestihli utéct byli také zmraženi a následně roztříštěni. A protože se z toho ti přeživší zřejmě zbláznili, nikdo jim příběh o draku neuvěří. A tak náš rudolesklý perleťový drak bude dál žít na ledové pustině se svým nově objeveným ledovým dechem. Bude však opatrnější a spát jen tak někde nebude. Obsadí chladné jeskyně a moře. Možná že jednou nalezne i svou družku a bude spolu s ní přejímat před spánkem o tom, proč lidé jsou tací jací jsou...
Ač někteří nevěří Draci jsou úchvatná stvoření. V jejich prastaré moudrosti lze toho mnoho vyčíst a poučit se. Žijí v harmonii s přírodou a magií, která je všude kolem nás, i když ji povětšinou nevidíme.Je to síla elementů a síla duší-je mnohem víc než pouhou fantasií. Proč tedy tato kouzla ničit? Ničením přírody se ničí i magie v ní skrytá. Síla stará tisíce věků. My si to však neuvědomujem a až si to uvědomíme, bude zřejmě již pozdě. Lidé jsou sice přizpůsobiví, ale nejsou sami, tak jako náš drak ohniváč můžou i jiná zvířata přebrat sílu svého okolí a pomohou přírodě vypořádat se s jejími největšími a nejhoršími parazity-lidmi. Je to jen otázka času. Proč to nechceme vidět? Proč si nepoložíme stejné otázky jako draci? Proč musí naše okolí trpět, když my jsme zaslepeni, Proč? Proč je tolik otázek a tak málo odpovědí a přitom...vždyť odpovědi jsou v nás! A my jsme slepí...

Krása zabíjí

9. listopadu 2005 v 21:23 | Niki |  Básně, povídky a spol...
Že Krása zabíjí je asi známá věc.Pro mě je to však skvělé téma pro to,abych dokázala svůj vstah k tvorům jiným,než jsou lidé.
Takže popořádku:možná že ne všichni si tento fakt uvědomují.Je snad toto slovní spojení dvou na první pohled spolu nesouvisející věcí právě tím důvodem ,proč tolik obdivujem zvířata?Černý panter je opravdu nádherný!Je to snad pouze v jejo děsivém pohledu?Ne,přitahují nás i jeho smrtící drápy a čelisti.Ale co třeba kůň?Jeho krása nás k němu přitahuje a kůň,když si je nejistý třeba kopne.Jediný kopanec může přinést smrt.Ale má i silný chrup.I pes ač jste si jistímže váš miláček by neublížil ani mouše dokáže zabít.I když si nejsem jistá,jestli to úplně platí třeba pro takové čivavy a nebo yorkšíry.Žirafa:tato vysoká blondýnka je také smrtící.Stejně jako koni,jí stačí jediný kopanec na zabití třeba i takového lva.I křeček dokáže divy!jeho kousanec je dosti bolestiví a jisté tvory dokáže také zabít.Slon má nebezpečná kly(africký),ale i uhození chobotem je smrtelné,nebo když na vás,ehm,dupne.Vlk,u kterého se trocho zdržím je považován za nenasytnou a krvelačnou zrůdu,i když je to ve skutečnosti velice plachý,dobrosrdečný a podle mého i citlivý tvor.jen kvůli lidské hlouposti a pýše je zabíjen!A je tak nádherný§Samozřejmě,že dokáže také zabít,ale v přírodě platí:všeho s mírou.Hadi jsou škrtiči a jedovatí krasavci.Někteří hady nemusí,ale tací jako já je milují.Jsou nádherní a opravdu smrtící-vemte si kolik lidí riočně zemře díky hadům.Pavouci:někteří,kteří mají arachnofóbii zřejmě umírají už jen při pohledu na tyto tvory.Ale přitom jsou také do jisté míry krásní a samozřejmě,že někteří smrtelní.Ryby-zkoste se koupat s piraňou,nic víc vám nepovím.Paryby-žraloci jsou pro některé odpudiví a hnusí se jim a někdo jako já a další je pokládají za nádherné-a o jejich smrtelnosrti ve většině případů není pochyb.Orel:ostrý zobák,spáry a síla-Prostě nádhera!Delfín dokáže nárazem své hlavy způsobyt vnitřní zranění a smrt,a to nepočítáme zuby.Kosatky jsou na tom podobně,ale musíme jim přičíst omračující údery ocasem a jejich kousnutí je určitě horší.A co znaky míru a života?Bílá holubice,či květ?I holubice dokáže dosti vykonat svými drápky a zobáčkem.Většina bílých květů-rostlin kvetoucích květem jsou většinou jedovaté(samozřejmě jsou výjimky,jako ovoce).A o smrtelnosti některých rostlin není pochyb.I umělecká díla jako sochy jsou smrtelné-pro jejich krásu se zabíjelo,zabíjí a zabíjet zřejmě bude.A když někoho praštíte sochou do hlavy,tak na tom asi taky nejlépe nebude.A další krása!Zbraně!Mě například vždy fascinovali třeba meče!A v čem to je?Líbí se nám zbraně,protože přináší smrt?jejich ostrost,přesnost či bezkonkurenční smrtelnost?Ostří je nádherné,stejně jako každá jiná část meče či jiné sečné zbraně,ale revolvery jsou též úžasná záležitost.A co třeba auta?Některá jsou opravdu ukázkou dokonalé krásy!Já jsem sice milovnicí přírody a životního prostředí,ale atomobilová krása mě také dostala.A samozřejmě,že pomalu nejvíce smrti způsobí zrovna nato krása!Smrt na silnici je jedna z nejčastějších.
V této mé úvaze je doufám jasné,že se mluvilo o smrtelnosti fyzické kreásy!Duševní krása není vždy smrtelná,ale je to stále krása,Nemám ráda zelené oblečení,ale krása zelené barvy v krajině se mi zamlouvá.každý vnímá krásu jinak.Tomu se líbí ta a tomu zase tamta barva.A záleží taky na tom,který obejkt barvu "vlastní".Když si na různých věcech představím různé barvy,musím dojít k závěru,že miluji všechny barvy.Přesto mému srdci nejbližší je černá a bílá a to převážně ná má největší lásce zvířatech.Ale to je zrovna tem případ,kde miluji i všechny zbylé barvy.Ale jestli bych si měla vybrat mezi obyčejným a černým leopardem,vybrala bych si černáho.Ale nezapomínejme,že vše je jedinečné,unikátní a ve své podstatě krásné...